Jak s dětmi nastavovat pravidla

Jak s dětmi nastavovat pravidla

Pravidla, hranice, dohody, zásady, předpisy, nastavení, řád, principy, zvyky, domluvy, obyčeje, šablony, modely, vzory…

…To jsou slova, která mě napadla během přípravy semináře „Jak s dětmi nastavovat pravidla“.

Téma pravidel je velmi obsáhlé a úzce souvisí, nebo se spíše prolíná s oblastí komunikace s dětmi. Nelze jej úplně vytrhnout z kontextu celkového přístupu k dětem, přesto jsem se ale pokusila stručně nastínit pět základních principů nastavování pravidel.

Jako první co dětem nastavujeme, nejsou ani tak pravidla, jako spíše řád.

Tento řád je v rámci životního rytmu. Je to spánek, stravování, odpočinek a postupem času další rituály.
Až poté přicházejí první pravidla. Jsou to principy slušného chování, hygieny a hlavně zásady bezpečnosti…
V mnohém nám pomáhá být dítěti vzorem, ale někdy je to o vysvětlování, později o diskutování.

Není to úplně nejjednodušší období, ale když budete věnovat pozornost těmto 5 zásadám, které jsou více či méně použitelné v každém věku dítěte, tak s největší pravděpodobností naleznete cestu, jak spolu s dětmi dobře vycházet.

Pojďme se tedy podívat na základní body.

Pravidla jsou jasná a srozumitelná.

Je důležité nastavit pravidla tak, aby byla zřejmá a srozumitelná. Zkuste mluvit stručně a zřetelně. Někdy místo slov pomůže názorná ukázka.
Ujistěte se, že dítě rozumělo a pochopilo, na čem jste se domluvili.

Pravidla by měla dávat smysl.

Dítě, ale i ostatní, by měli pochopit, že dané pravidlo má určitý význam. Když se nebude dodržovat, nějakým způsobem nám vzniklá situace může zkomplikovat život. Pamatujte na to, že dítě může mít jiný pohled na věc. V tom případě se zkuste vžít do jeho situace a posoudit to i z druhé strany. Z mého pohledu jsou někdy kompromisy možné.

Pravidla stanovují všichni zúčastnění.

Pokud se jedná o pravidla v domácnosti, je dobré, aby se nastavování účastnila celá rodina a demokraticky rozhodla. Jedná se například o podíl na domácích pracích, o způsobu stolování, komunikace atd.
Když se ale jedná např. o pravidla dětského pokoje, záleží na tom, co zvládnete přijmout. Zkuste respektovat soukromí svého dítěte (jedná se o starší děti). Na druhé straně ale od něj vyžadujte respekt k okolí, protože dětský pokoj je stále součástí společného domova.
U menších dětí, např. při uklízení hraček, dejte dítěti na vybranou: „ Zvládneš to sám, nebo Ti mám na začátku pomoct?“
Stejně tak dejte dětem i časový prostor na splnění své povinnosti.

Pravidla dodržují všichni zúčastnění.

Když stanovíme pravidla, byť společně s dětmi, jsme my rodiče první, kdo by je měl dodržovat.
Dejme tomu, že se dohodnete, že nebudete doma chodit v botách a budete se přezouvat v předsíni.
Jednoho dne Vás ale dítě náhodou uvidí, jak si v botách běžíte pro zapomenuté klíče. V tu chvíli si můžete být jistí, že až přistihnete Vy jeho v zablácených holinkách uprostřed místnosti, tak uslyšíte: „No, ale ty sem taky chodíš v botách.“
To jste pak namydlení a pravidlo je v háji.

Pravidla jsou živá a mohou se měnit.

Občas nastane situace, že nastavené pravidlo nám, nebo našemu dítěti už nevyhovuje. Nikde není psáno, že musí platit napořád. Všichni a všechno se vyvíjí, proto není nic jednoduššího než se sejít a dané pravidlo pozměnit tak, aby zase vyhovovalo a plnilo svůj význam.

Pravidla a hranice mají nejen dětem, ale i nám rodičům dávat jistotu a bezpečí. My i děti pak víme, že se na sebe můžeme navzájem spolehnout a že budou splněna naše vzájemná očekávání.

Jsou to určité mantinely, ve kterých se chceme cítit nejen bezpečně, ale i svobodně.

Praktické příklady a sdílení s ostatními rodiči můžete zažít na seminářích „Přirozená výchova“, na které Vás tímto srdečně zvu.

Jitka Tužová

 

Pomohl Vám příspěvek?  Budu ráda za sdílení.

Sdílet