Cesta motýla

Cesta motýla

Tak s jakým záměrem jste začali tento týden? Daří se vám zakoušet sílu přítomnosti? 

Nebojme se toho, že to nejde hned a nepolevujme. Co kdybychom se přestali upínat k přesnému cíli a dali mu prostor se cestou trochu měnit a rozvíjet? Prostě to nechat plynout. Čím více bytí v přítomném okamžiku trénujeme, tím rychleji se vymaníme z přehrávání situací, ať už minulých, tak budoucích. Zároveň se také pomalu začneme dostávat z vlivu nepříjemných pocitů.

 

Není to tak, že bychom měli tyto negativní pocity potlačit. Emoce jsou naší součástí a mají v našem životě svůj důvod. Prostě je přijměme a zase pusťme. Uvolní se tím místo pro to, co chceme a rozhodneme se do svého nitra pustit.

 

Lehce se to píše, ale hůře převádí do reality, znáte to. Chce to trpělivost, energii a disciplínu. Nevíme totiž v jaké fázi “líhnutí” se právě nacházíme. A proto potřebujeme dostatek energie, abychom se dříve nebo později dostali na světlo.

 

Nabízím pár tipů jak s obavami, chaotickými myšlenkami a strachem začít pracovat. Jak uvolnit sevření kolem našeho středu. Jak získávat energii do dalších kroků, do pokračování. A hlavně jak pomalu najít TEN vnitřní klid, který nám umožní vnímat naši kreativitu, sílu, radost.

Tak pojďme na to!

 

Jak se uvolnit a nastartovat dobíjení energie?

 

Já mám jako start doporučení na tuhle silnou skupinu aktivit, které opravdu pomáhají:

Meditace, pobyt v přírodě, sport, relaxace, humor, journaling a další činnosti, které nás baví a přinášejí nám radost do života.

Naopak je dobré omezit zdroje informací, které nás do strachu uvádějí. V této době snad ještě více, než jindy.
Vnímejme tedy jaké informace k sobě pouštíme.

 

Na počátku je vždy rozhodnutí.

 

Úplně první krok, který je potřeba učinit, je se rozhodnout. Buďme k sobě upřímní. Je to naše volba. A my za ni neseme plnou odpovědnost.

Možná nám to rozhodování v nových situacích mohou usnadnit následující otázky:

Co se stane, když to nezkusím?
Co se může stát, když to zkusím?
Mám strach z toho, že bych uspěl/a?

 

Uvědomme si, že vlastně nic není jisté. Jistota je iluze, která je tvořena přehráváním vzorců z minulosti. Je to jako když osmák degu běhá ve svém kolotoči. Má pocit, že běží kupředu, ale přesto je stále na stejném místě. Proto jsme někdy zaseklí a jedeme ve stejných kolejích.

 

Možná teď nebudete číst poprvé, že vybočení z těch zajetých kolejí se točí především kolem strachu a obav.

Pojďme si tedy ještě jednou vyjasnit úlohu strachu:

Strach je úžasný učitel. Ale pouze a jen tehdy, pokud mu nedovolíme, aby nám diktoval. Aby nás omezoval. Aby nás svazoval.

 

Rozhodnutí nestačí, je potřeba jít do akce.

 

Vystoupení z komfortní zóny je vždy krokem do neznáma. Ale až za jejím okrajem se rozvíjíme. Přijměme tedy pocit nepohodlí, běžme za tím co chceme i když to nějaké obavy vyvolává a objevíme úžasné věci!

 

Jedna z těch úžasných věcí také je, že cestou změny (líhnutí) nemusíme jít sami. Člověk sám může jít velmi rychle, ale opravdu daleko dojde až společně s dalšími. Ne vždy jsou ty první kroky totiž lehká chůze. A mít právě v tuto chvíli tu správnou podporu může znamenat zásadní posuny kupředu. Neustrneme na mrtvém bodě, na bludném kořeni, ve slepé uličce. Odborná pomoc, laskavý mentor nebo kouč, nás velmi efektivně podpoří v křehkém procesu našeho líhnutí. Umí totiž pokládat na cestě každého jedinečného motýla ty správné otázky.

Pokud jste se rozhodli a chcete jít do akce, jste na dobré cestě. Na cestě, která může opravdu transformovat. Na cestě, kterou velmi ráda projdu s vámi.

iItka

Sdílet

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace, Zásady používání souborů cookies

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít