Přestaňme hrát „kdybygolf “

Přestaňme hrát „kdybygolf “

Nedávno jsem takový „kdybygolf“ hrála. V „kdybygolfu“ byste strčili i Tigera Woodse do kapsy. Má to ale jeden háček, je to jenom kdyby …

„Kdybygolf “ má s běžným životem společného víc, než si možná myslíte.

Trochu jsem tu svou hru rozebírala a našla jsem jakousi časovou smyčku, ze které se mi vytrácel přítomný okamžik. Vím, že přítomný okamžik je teď hodně aktuální téma, ale tenhle konkrétní moment byl pro mě klíčový.

Představte si, že jste na jednu ránu od jamky. Pálíte směrem na green a … nic. Míček je někde v … lese. A teď to začne: „Kdybych si lépe stoupla, kdybych si lépe zamířila, kdybych nezvedla hlavu … tak bych se určitě trefila na green, nebo možná přímo do jamky.“

„ Kdyby “ se nikdy nestalo a „ tak by “ nikdy nepřišlo a ani nikdy nepřijde.

Šla jsem ještě dál a zkoušela tomu přijít více na kloub.

Takže: Jsem připravená k odpalu, vše vypadá jak má. Dobře stojím, udělala jsem si cvičný prošvih, cítím, že je to ideální stav. Jdu do nápřahu, přichází pohyb těla a rukou, hůl se blíží k míčku a… v ten okamžik zvednu hlavu, koukám a očekávám míček na určitém místě.

Vlastně se v tu chvíli dívám do budoucnosti.

A v ten stejný okamžik se hůl dotýká míčku. Míček si samozřejmě letí svým vlastním směrem a je mu úplně jedno, jaká byla moje představa, nebo očekávání. Dokonce mám pocit, že se potutelně culí a myslí si: „Letím si kam chci, protože jsi mi nevěnovala pozornost. Nebyla jsi se mnou.“

A to je přesně ten moment, ta ztracená přítomnost. Očekávala jsem jistou dráhu letu a v okamžiku úderu už jsem byla v budoucnosti. Tímhle jedním okamžikem jsem si zmařila celou přípravu.

Přijde Vám to povědomé? Nebo si takovéto momenty vůbec neuvědomujete?

Stává se Vám, že se soustředíte spíše na to, co přijde, nebo by mělo přijít a přítomnosti tím pádem nevěnujete pozornost? Zlobíte se potom na to, co se stalo?

Je to takový „kdybyživot“, ve kterém očekáváme budoucnost, která nikdy nepřijde a pak se babráme v minulosti, kterou už nikdy nezměníme.

Přestaňte si komplikovat život.

Buďte duchem přítomni.

To Vám ušetří spoustu času, posune Vás to dál, směrem kterým chcete jít. A hlavně, zbaví Vás to nepříjemných pocitů a možná i stresu.

Hlavu vzhůru, být duchem přítomen můžete natrénovat.

Zažívám to na vlastní kůži, stejně jako někteří lidé kolem mě. Jen se na to soustředit a dá se to zvládnout.

Sdílet